Proč je psychika tolik důležitá?

 

Tentokrát Ti nebudu radit, jaké cviky jsou nejvhodnější na vytvarování zadečku a bříška, ani nebudu vypisovat doporučené potraviny do jídelníčku na zhubnutí.

Tentokrát se zaměřím trošku víc do hloubky. Na něco, co nepřekoná žádná dieta ani cvičení – na psychiku. Hlava dělá divy a já se Ti pokusím alespoň trochu pomoci, jak s hlavou pracovat, aby sis mohl/a dopřát dobré jídlo, ale zároveň vypadat skvěle. Ještě chci upozornit, že každé tělo je individuální, já vycházím ze svých poznatků a zkušeností, a co fungovalo na mě, neznamená, že u tebe to zabere také.

 

Ale platí zde takové nepsané pravidlo – jakmile je hlava v pořádku, všechno hned vypadá snažší a jde lépe 🙂

 

 

Nic neřešit je základ úspěchu!

Jak začít.. No asi tak, že i já nějak začínala.. Dieta, přejídání, dieta, přejídání.. To, že musím zhubnout jsem měla pořád v hlavě. Neustálý stres z toho, jak vypadám mě neustále doháněl. Pak jsem začala cvičit. Měla jsem od trenéra první jídelníček, prvně sestavený trénink a absolvovala první přípravu na závody. Všechno šlapalo.. Do té doby než bylo po závodech. Opět nekonečný stres, záchvatovité přejídání, opakované začátky, hladovění, zase přejídání..15 kg nahoře. Říkala jsem si, pořád je to dobrý, nevypadám tak špatně, mám svaly, ale ne… když se kouknu zpětně na fotky, byla jsem plná vody a tuku.

 

 

 

Čím víc jsem dodržovala stravu a cvičila, tím spíš mi přišlo, že výsledky jsou horší. Nutila jsem se do tréninků, při snídani už jsem myslela na to, co si dám na svačinu. Rýže s kuřecím a tvarohy před spaním byl vrchol mého kuchařského umění.

 

Pak přišel rozchod, stěhování do Prahy, hodně práce a já najednou neměla tolik času přemýšlet nad tím, co budu jíst. Jedla jsem tak, jak jsem stíhala, jedla jsem to, co bylo k dispozici. Občas jsem si zacvičila ve fitku. A najednou šla kila dolů. Začala jsem být více v pohodě ohledně toho, co jím, kdy cvičím. Neměla jsem žádný harmonogram, ani si nedělala krabičky přesně navážené na gramy.

 

Když jsem měla na něco chuť dala jsem si. Když jsem neměla hlad, nejedla jsem. Když jsem chtěla jít cvičit, šla jsem, když ne, nešla. Jednoduchý průběh.

 

Nestoupala jsem na váhu, byla jsem psychicky ok a najednou jsem po půl roce zjistila, že mám 7kg dole. Bez jakéhokoliv hladovění, trápení. Jen jsem si to vše urovnala a zjistila, že není nic důležitějšího než mít v pohodě hlavu.

 

 

 

Můžu své výsledky ovlivnit rozdílným vnímáním jídla?

Samozřejmě, že ano. Popíšu Ti to úplně laicky na jednoduchém příkladu. Dejme tomu, že si koupíš pizzu. Máme tu dva rozdílné příklady, jak k tomu můžeš přistupovat:

 

 

• Začneme tím špatným. Sním pizzu k obědu. Poté, co jí dojím, začnu mít výčitky. Pak mám výčitky ještě celé odpoledne. Večer si říkám, proč jsem si dala tu pizzu, že po ní přiberu minimálně 5 kg. Nejdu ani cvičit, protože když jsem si dala pizzu, tak to nemá cenu, že jo a dojím to ještě něčím sladkým. Jdu spát. Ráno se vzbudím a myslím na to, že musím jít cvičit, že jsem to včera zprasila. Kouknu do zrcadla, prohlížím se a mám deprese.

 

 

• Ten správný příklad. Sním pizzu k obědu. Nepřemýšlím nad tím, že je to nezdravé. Vím, že mi to neublíží, když je to jednou za čas a vím, že to vycvičím. Jsem v pohodě, spokojená a na postavě se to nepodepíše.  Proč si nedát něco dobrého. Není třeba se trápit dietami. Poslouchej sám/samu sebe, své tělo, co si žádá. Samozřejmě vše musí být v harmonii.

 

 

Moje rady:

• Buď v pohodě, nestresuj se.
• Mysli na to co jíš, ale nebuď posedlá/ý neustálou kontrolou vlastního jídelníčku.
• Pokud máš na něco chuť, dej si. Je lepší si dát častěji něco menšího, než hladovět a pak to narvat vším možným.
• Cvičení tě musí bavit, nenuť se do tréninků, pokud nemáš náladu, nepřemlouvej se. Jestli nechceš chodit do fitka, zkus si najít něco jiného, co Tě bude bavit (běh, plavání, tanec..).
• Buď šťastný/á, mysli na pozitivní věci a miluj sám/sama sebe.